Zpracování organické hmoty v [simulovaném] ekosystému větrných elektráren na moři v současných a budoucích scénářích v oblasti klimatu a akvakultury

Rychlý rozvoj modré ekonomiky a využívání mořského prostoru člověkem vyvolaly koncepci společného umístění mořských činností a způsobují různé místní tlaky na životní prostředí. Tyto tlaky přispívají ke globálním výzvám, jako je acidifikace a oteplování oceánů, a působí s nimi. Tato studie zkoumá kombinované tlaky spojené se změnou klimatu a plánované společné umístění mořských větrných elektráren (OWF) a akvakulturních zón na tok uhlíku prostřednictvím epifauálních komunit obývajících větrné turbíny v Severním moři. Experiment s fytoplanktonem značeným pulsem značeným 13C byl proveden v mesokosmech (4 m³) s nerušenými společenstvy tvrdých podloží (HS), přirozeným sedimentem s infaunou a mobilními predátory bezobratlých. Asimilace uhlíku byla kvantifikována za současných a předpokládaných budoucích klimatických podmínek (+3 °C a –0,3 jednotky pH), jakož i podle budoucího scénáře společného využití v souvislosti s akvakulturou slávek modrých (Mytilus edulis). Změna klimatu způsobila nárůst makrofauální asimilace uhlíku, jakož i organické obohacování podkladových sedimentů. Dynamické (ne)trofické vazby mezi M. edulisem a jinou epifaunou HS vedly k posunu mezi druhy, které nejvíce přispívají k toku uhlíku odvozeného z fytoplanktonu napříč klimatickými scénáři. Zvýšená konkurence mezi jednotlivými a vnitrospecifickými zdroji za přítomnosti akvakultury M. edulis zabránila velkému nárůstu celkové asimilace fytoplanktonu faunou HS. Nižší individuální míra asimilace uhlíku jak u slávek, tak u jiných epifaunů naznačuje, že pokud by se filtrační kapacita epifauny v HS přiblížila obnově aplikací/směšováním, pak by se počet jedinců M. edulis pravděpodobně zvýšil na komerční velikost menší, než je žádoucí. Ve stejném scénáři se výrazně zvýšila mineralizace bentické organické uhlíku v důsledku zvýšeného ukládání organické hmoty v akvakultuře. Kombinace těchto výsledků s údaji o hojnosti OWF in situ potvrdila, že M. edulis je nejdůslednějším druhem OWF AHS, pokud jde o (celkové) asimilaci uhlíku, jakož i popsané reakce na stres v důsledku změny klimatu a přidání mlžů.