Přezkum alternativ k používání antibiotik v akvakultuře

S rychlým růstem produkce akvakultury od 80. let 20. století došlo k souběžnému nárůstu propuknutí nákazy. Uvážlivé a/nebo nesprávné používání antimikrobiálních látek proti nákazám chovaných vodních druhů představuje značnou hrozbu pro rozvoj a růst úspěšného a udržitelného odvětví akvakultury. Zvýšení antimikrobiální rezistence (AMR) je důležitým důsledkem, který má za následek potíže s léčbou běžných bakteriálních chorob v populacích vodních organismů v kombinaci s přítomností reziduí antibiotik v potravinách a produktech z nich, což vede k odmítnutí dovozu a negativním dopadům na mezinárodní obchod. V zájmu snížení četnosti antimikrobiální rezistence by správná akvakultura a účinné postupy biologické bezpečnosti měly zahrnovat uvážlivé a odpovědné používání antibiotik a měly by kromě řízení prevence nemocí rovněž zvážit používání alternativ k antibiotikům. Tento článek shrnuje literaturu zabývající se rozsahem problému týkajícího se používání antibiotik, výskytem antimikrobiální rezistence v akvakultuře a zvážením a projednáním životaschopných alternativ (např. očkování, bakteriofágy, utlumování usnášeníschopnosti, probiotika a prebiotika, žloutkové protilátky kuřat a deriváty léčivých rostlin). Diskutuje se rovněž o zkušenostech získaných ze specifických případových studií, jako je očkování lososa chovaného pro hospodářské účely v Norsku a používání osiva „bez specifických patogenních původců“ jako základní a zásadní součásti strategie biologické bezpečnosti.