Budoucnost je nyní: mořská akvakultura v antropocenu

Akvakultura nyní produkuje více mořských plodů než rybolov ve volné přírodě a očekává se, že se tato produkce do roku 2050 alespoň zdvojnásobí. Mořská akvakultura, která představuje téměř polovinu celosvětové produkce, přispěje k udržitelnému krmení rostoucího lidstva. Změna klimatu však nepochybně ohrozí budoucí růst mořské akvakultury. Ke stresovým faktorům, které budou mít vliv na mořskou akvakulturu, patří nárůst teploty a hladiny moří, změny srážek, osvěžování ledovců, měnící se produktivita oceánů a vzorce cirkulace, rostoucí výskyt extrémních klimatických jevů, eutrofizace a acidifikace oceánů. Cílem tohoto tematického článku bylo spojit příspěvky k širokému tématu potenciálních dopadů mořské akvakultury na změnu klimatu, přizpůsobení se této změně a jejího zmírňování. Zde předkládáme 14 dokumentů, které se týkají různých přístupů, včetně experimentování, modelování, metaanalýzy a přezkumu, a oborů, jako je biologie, ekologie, ekonomie a inženýrství. Tyto články se zaměřují na dopady zátěžových faktorů souvisejících se změnou klimatu na samotný potenciál akvakultury a na výsledné ekologické interakce (např. parazitování a predace), na fenotypovou plastitu a adaptační potenciál druhů a na opatření ke zmírnění dopadů změny klimatu na akvakulturu a naopak. Vzhledem k tomu závisí přizpůsobení odvětví akvakultury na předvídání biogeografických změn v rozšíření druhů, určení jejich potenciálu pro přizpůsobení a selektivní šlechtění za účelem odolnosti nebo tolerance vůči stresovým faktorům způsobeným změnou klimatu a na podpoře odolnosti ekosystémů prostřednictvím ochrany, obnovy nebo sanace. Akvakultura přispěje z vlastní vůle nebo silou k nízkouhlíkovému hospodářství zítřka. Akvakultura musí směřovat k novému paradigmatu, v němž je uhlíková stopa a analýza životního cyklu produktů přinejmenším stejně důležitá jako ekonomická ziskovost.