Úprava genomu ryb: Současný stav a důsledky pro udržitelnost

Nové techniky úpravy genomu umožňují účinné a cílené zlepšení populací akvakultury a mohou být řešením problémů souvisejících s nákazami a dopady na životní prostředí. Tento přezkum nalezl nejnovější výzkum v oblasti úpravy genomu týkající se akvakulturních druhů ryb, který zkoumal technologický pokrok a rozsah. Úprava genomu se nejčastěji používá u nilské tilapie (Oreochromis niloticus Linnaeus), po níž následuje losos obecný (Salmo salar Linnaeus). Více než polovina studií se zaměřila na vývoj řešení problémů akvakultury, zatímco zbytek lze charakterizovat jako základní výzkum v oblasti genetiky/fyziologie ryb nebo technologického vývoje. Mezi hlavní zkoumané znaky patří reprodukce a vývoj, růst, pigmentace, odolnost vůči chorobám, používání trans-GFP a studie metabolismu omega-3. Existuje určitá souvislost mezi zjištěným druhem a jejich obchodním významem, což naznačuje, že většina studií je pro současné výzvy v oblasti akvakultury relevantní. Při přezkumu zeměpisného původu výzkumu zaujímá Čína přední místo (29 publikací), následované Spojenými státy (9) a Norskem (7). Zdá se, že výzkum nezávisí na regulačních podmínkách v příslušných zemích, ale pouze na účelu a cílech používání technologií editace genomu. Jsou představeny některé technické překážky zjištěné ve studiích spolu s řešeními, jak tyto mimocílové účinky překonat, duplikace genomu předků a mosaikismus v poli F0. Jedním z cílů, které je třeba využít, je přispět k udržitelnější akvakultuře, kde nejvýznamnějšími problémy jsou řešení, která přispívají k minimalizaci dopadu na biologickou rozmanitost.