Zeměpisné přerozdělení lososovitých chovaných pro hospodářské účely snižuje v simulační studii infestaci lososů a četnost ošetření.

Hustota hostitelů je klíčovou hnací silou dynamiky populace parazitů a počet parazitů se často rychle zvyšuje s hustotou hostitelů. V souvislosti s chovem lososovitých v Norsku vedl tento mechanismus k nepoměru mezi snahou zvýšit uměle pěstovanou produkci lososovitých a snížit negativní účinky napadení parazitů. Napadení licemi lososů poškozuje dobré životní podmínky zvířat v důsledku ošetření lososa obecného a přelévání z hospodářství na volně žijící lososovité. Autoři zde zkoumají, jak může přerozdělení biomasy lososovitého hospodářství bránit výměně larev v plátcích mezi hospodářstvími a následně snížit zátěž a četnost zpracování lososů. Konkrétně používají stochastický simulační model, který je vybaven empirickými údaji z norské akvakultury, s cílem zjistit, jak početnost a ošetření lice reagovaly, když byla biomasa v systému distribuována na menší počet větších zemědělských podniků, které se nacházejí daleko od sebe. Aby byl zachován realistický růst ryb, sezónnost a vývoj kohorty, byla nad rámec historických údajů o produkci z Norska simulována dynamika populace lice. Studie simulovala několik scénářů, kdy byl uzavřen rostoucí počet zemědělských podniků a jejich biomasa byla přerozdělena do jiných zemědělských podniků s odpovídajícími kohorty. Z výsledků vyplývá, že menší počet a větší zemědělské podniky snižují počet kusů a četnost ošetření a že strategické odstranění zemědělských podniků vzhledem k jejich významu pro konektivitu v oceánografické síti rozptylu plátků tento účinek zlepšuje. Jsou zdůrazněny některé klíčové mechanismy, které by měly být zohledněny v regionálním plánování produkce a při přidělování výrobních koncesí v chovu lososovitých.