Druh chovaného druhu

Slávka středomořské (Mytilus galloprovinvialis), manila clam (Ruditapes philippinarum), ústřice tichomořská (Crassostrea gigas), Rainbow Trout (Oncorhynchus mykiss), lososovití (několik druhů), mořčák evropský (Sparus aurata), mořčák evropský (Dicentrarchus labrax), Meagre (Argyrosomus regius), kapusta (několik druhů), jeseteři (několik druhů), úhoř říční (Anguilla anguilla), kočky (Ameiurus melas, A. punctatus).

^{Zdroje: 2021, nařízení 762/2008 o shromažďování údajů o akvakultuře}

Metoda produkce

V roce 2021 se 69,7 % italské produkce uskutečnilo v mořské a brakické vodě a 30,3 % ve sladké vodě. Byly použity tyto hlavní výrobní metody:

^{Zdroje: 2021, nařízení 762/2008 o shromažďování údajů o akvakultuře; 2023, EUMOFA}

Trendy (dřívější a budoucí)

Národní strategický plán pro akvakulturu na období 2021–2027 určil 8 priorit a 4 hlavní cíle pro rozvoj italské akvakultury v souladu se strategiemi pro Evropu „Zelená dohoda“, „od zemědělce ke spotřebiteli“, „Biologická rozmanitost“ a „Strategickými pokyny pro udržitelnější a konkurenceschopnější akvakulturu v EU na období 2021–2030“ (COM(2021) 236 final). 

Priority stanovené italskou správou jsou:

1. zachování biologické rozmanitosti;
2. koordinované územní plánování námořních prostor;
3. zdraví a dobré životní podmínky živočichů;
4. vědecký výzkum a digitalizace;
5. povědomí spotřebitelů a společenská přijatelnost;
6. posílení strategické úlohy regionálních správních orgánů;
7. komunitně vedený místní rozvoj; 8) mezinárodní spolupráce.

Čtyři hlavní cíle, jichž má být dosaženo: 

1. MO1 „Posílení institucionální kapacity a zjednodušení správních postupů“;
2. MO2 „Zajištění rozvoje a udržitelného růstu akvakultury prostřednictvím koordinovaného územního plánování a zvyšování potenciálu lokality“;
3. MO3 „Podpora konkurenceschopnosti produkce akvakultury“;
4. MO4 „Podpora rovných podmínek pro hospodářské subjekty a zlepšení organizace trhu s produkty akvakultury“.  

^{Zdroje: NSPA 2021–2027}

Dopad akvakultury na hospodářství země, trh s potravinami a trh práce

• Podle Eurostatu (2020) představovala Itálie v roce 201 911,3 % objemu produkce akvakultury v EU, přičemž po Španělsku, Francii a Řecku se umístila na čtvrtém místě.
• Podle nejnovějších dostupných údajů se v roce 2018 akvakultura snížila o –3 % celkových příjmů. Provozní náklady se zvýšily o +10 %, stejně jako náklady na pracovní sílu. To vedlo ke snížení hrubé přidané hodnoty o 11 %. V průběhu roku 2018 vyhlásily téměř všechny italské regiony většinu výzev k poskytnutí pomoci z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF) v souvislosti s opatřením 2.48 – Produkční investice do akvakultury. To ukázalo ochotu odvětví pracovat především na vertikální integraci a investovat do transformačních činností, ale také do nových forem marketingu a integrace hodnotového řetězce.
• V Itálii je produkce akvakultury, v níž převládá omezený počet druhů, jako jsou slávka, manila clam, pstruh duhový, mořčák evropský a mořčák obecný, provozována v různých prostředích s různou mírou technologického pokroku a vyznačuje se chovatelskými postupy, které jsou úzce spjaty s místními tradicemi, jako je „vallicoltura“ a chov měkkýšů v lagunských prostředích.
• Nedostatečná diverzifikace produkce je považována za jednu z příčin celkové nestability odvětví, a to v důsledku zvýšené vnitřní obchodní konkurence ze strany nezastoupených nebo nedostatečně zastoupených produktů a rostoucího dovozu těchto výrobků.
• V Itálii má velký význam i produkce vajec určených k lidské spotřebě. Vejce jeseterů (kaviár), lososovitá vejce a mulční vejce (roe).
• Spotřeba produktů ekologické akvakultury je mimořádně omezená kvůli nedostatku informací o produktech a výrobních procesech, nedostatečné nabídce ekologicky certifikovaných nedospělých jedinců a vysokým nákladům na certifikaci. 

^{Zdroje: NSPA 2021–2027}

Výzvy a příležitosti

^{Zdroje: NSPA 2021–2027}

Zaměstnanost a počet podniků

504 podniků v roce 2021 (679 aktivních závodů), celková zaměstnanost v tomto odvětví v roce 2017 činila 4488. 

^{Zdroje: NSPA 2021–2027}

• Legislativní pravomoci v oblasti akvakultury jsou svěřeny regionům, zatímco stát je odpovědný za vnitrostátní plánování a koordinaci regionálních politik.
• Zákon č. 102 ze dne 5. února 1992 o akvakultuře (ve znění zákona č. 122 ze dne 27. března 2001)
• Legislativní nařízení č. 226 ze dne 18. května 2001, kterým se stanoví pokyny pro modernizaci odvětví rybolovu a akvakultury, ve znění legislativního nařízení č. 154 z roku 2004
• Legislativní nařízení č. 148 ze dne 4. srpna 2008: Provádění směrnice 2006/88/ES o veterinárních požadavcích na živočichy pocházející z akvakultury a produkty akvakultury a o prevenci a tlumení některých nákaz vodních živočichů
• Ministerská vyhláška ze dne 8. července 2010, Appl. Legislativní nařízení č. 148: Ustanovení o registru produkčních podniků akvakultury
• Ministerská vyhláška ze dne 3. srpna 2011, Appl. Legislativní nařízení č. 148: Ustanovení o vydávání hygienických povolení podnikům akvakultury a zpracovatelským zařízením ve smyslu článku 6 legislativního nařízení č. 148 ze dne 4. srpna 2008
• Ministerská vyhláška č. 7630 ze dne 4. února 2020: Uznání specifikace produkce „Udržitelná akvakultura“ v rámci národního zootechnického systému jakosti uznaného Ministerstvem zemědělské a lesnické politiky, ministerská vyhláška č. 4337 04/03/2011 

Posuzovánívlivů na životní prostředí ( legislativní nařízení č. 125/2006, nedávno pozměněné legislativním nařízením č. 104/2017, kterým se provádí směrnice 2014/52/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí)

• Akvakulturní platforma (Itaqua)
• Národní statistický úřad (ISTAT)
• CREA – živočišná výroba a akvakultura (zjistěte relevantní informace také zde)