Co je nápověda; lepší plánování, nové technologie nebo jen více peněz? Problém v oblasti norského chovu lososa

Norský chov lososa za posledních 50 let výrazně vzrostl a nyní představuje přibližně 75 % celkové hodnoty vývozu mořských plodů v zemi. Fáze růstu obvykle probíhá v pobřežních vodách. Existují ambice v oblasti trvalého silného růstu. Před pěti lety průzkum ukázal, že chovatelé ryb považují nedostatek dostupných mořských oblastí za největší výzvu pro další růst tohoto odvětví. Tento dokument zkoumá současnou a budoucí situaci, pokud jde o využívání plochy, potřeby a dostupnost pro chov lososa v Norsku. Dokument se zabývá několika možnými změnami, které to mohou ovlivnit, včetně systému plánování pobřežních zón, nových technologií pro chov lososa na moři, na pevnině a uzavřeného chovu lososa a nových daňových režimů, které ovlivňují rozložení zátěže a přínosy chovu lososa. Hlavním zjištěním je, že ústřední vláda má k dispozici několik možností, pokud by chtěla upřednostnit akvakulturu, pokud jde o přístup k pobřežním vodám. To by však znamenalo úplnou revizi stávajícího systému přidělování a dramatickou změnu stávajícího systému plánování, což by zase znamenalo zpochybnění místní demokracie, což za současných politických okolností není velmi pravděpodobným vývojem. To ponechává odvětví dvě možnosti: snížit emise lososů, emise a úniky a zvýšit legitimitu na všech úrovních a tím, že se místním obcím poskytne větší podíl na obrovském vytváření hodnot v odvětví lososa. I když ambiciózní plány zdvojnásobení produkce do roku 2030 a jejího pětinásobného zvýšení do roku 2050 budou jistě vyžadovat více a lepší pobřežní oblasti akvakultury, skutečný rozsah nedostatku oblastí bude do značné míry záviset na vývoji nových modelů produkce; pozemní, offshorová kotce s pevnými sítěmi a výroba velkých strdlic. Úspěch těchto snah by mohl mít dopad i na celosvětovou produkci lososa tím, že se trh otevřou novým subjektům, čímž se sníží norský podíl a ziskovost tohoto odvětví.