Ochrana teleostní ryby proti infekčním chorobám prostřednictvím ústní správy očkovacích látek: Aktualizace 2021

Dvěma nejčastějšími metodami očkování ryb jsou ponoření a intraperitoneální injekce. Vzhledem k tomu, že obě metody vyžadují manipulaci s rybami, a tím i stres, je žádoucí perorální podávání očkovacích látek jako doplňků krmiva. Kromě toho, pokud jde o přeočkování (posilování) dospělých ryb držených v síťových kotcích, je perorální podávání očkovacích látek pravděpodobně jedinou proveditelnou metodou pro získání řádné ochrany proti chorobám po dlouhou dobu. Perorální očkování se považuje za vhodnou metodu masové imunizace velkých rybích populací citlivých na stres. Perorální vakcíny navíc mohou pokud možno vyvolat mukosální imunitu, která je pro ryby obzvláště důležitá. Experimentální perorální vakcíny zahrnují jak antigeny, tak i zapouzdřené antigeny, viry a bakterie, které nejsou zapouzdřeny. Aby se vyvinula účinná orální vakcína, musí být požadované antigeny chráněny před drsným prostředím žaludku a střev, aby mohly zůstat neporušené po dosažení dolního střeva/intestinu, kde jsou běžně vstřebány a přepravovány do imunitních buněk. Nejběžněji používanou enkapsulační metodou je použití alginátových mikrokuliček, které mohou účinně podávat očkovací látky do střeva bez rozkladu. Mezi další metody zapouzdřování patří zapouzdření chitosanu, kyselina poly D, L-laktid-koglykolová a lipoozomová zapouzdření. Na trhu je k dispozici pouze několik komerčních perorálních očkovacích látek, včetně očkovacích látek proti infekční nekróze pankreatu (IPNV), viru jarní virem viru karpu (SVCV), viru nakažlivé chudokrevnosti lososů (ISAV) a Piscirickettsia lososis. Tento přezkum poukazuje na nedávný vývoj perorálního očkování u teleostních ryb.