Biologické, socioekonomické a administrativní příležitosti a výzvy spojené s přesunem akvakultury na moři pro malé francouzské podniky chovající ústřice

Produkce ústřic se historicky odehrává v přílivových oblastech a chovy měkkýšů se již ve velké míře nacházejí ve francouzském přílivovém prostoru. Rozšíření francouzské akvakultury měkkýšů v přílivových oblastech je proto prostorově omezené a přemístění produkce do subtidálního prostředí na moři je považováno za možné řešení tohoto problému. Hledání nových lokalit podél francouzského atlantického pobřeží bylo zkoumáno z pohledu malých ústřicových společností řízených mladými zemědělci, kteří mají zájem o rozšíření akvakultury mlžů na moři v souladu s jejich investiční kapacitou. Při posuzování proveditelnosti této těžby na moři jsme zvažovali tři hlavní otázky: 1) růstový potenciál mlžů a 2) technická proveditelnost a protichůdná použití, a to jak v prostorovém rámci, tak i 3) kroky a překážky správního postupu udělování licencí. Ústřice v experimentální kleci na moři vykazovaly výrazně rychlejší růst, a to jak z hlediska hmotnosti, tak z hlediska délky, než v přílivové kleci, zejména v důsledku nižší zákalu a plné kapacity krmení (tj. konstantní ponoření do vody). Poté byla použita kombinace údajů z pozorování Země a ekofyziologického modelování mlžů s cílem získat mapy prostorového rozšíření růstového potenciálu, což potvrdilo, že lokality na moři mají lepší potenciál pro růst ústřic než celkově tradičně chované přílivové lokality ústřic, ale že se jedná o vysoce prostorově proměnlivou oblast. Malí producenti uvedli dva technické faktory omezující umístění zemědělských podniků: batymetrie musí být mezi 5 a 20 m a vzdálenost od přístavu nesmí být větší než pět námořních mil. Ty byly spolu s mapami různých environmentálních a socioekonomických omezení zahrnuty do prostorového hodnocení více kritérií (SMCE). Bylo zjištěno, že cestovní ruch a rybolov pomocí vlečných sítí pro lov při dně rybářem jsou dalšími dvěma nejomezenějšími proměnnými. Středisko SMCE založené na GIS, které bylo vyvinuto v této studii, ukázalo, že existuje téměř 400 km² vysoce až velmi vhodné oblasti pro rozvoj akvakultury na moři pomocí jednoduchých, nízkonákladových technik klece při dně a lze ji využít k podpoře odvětví měkkýšů v procesu rozhodování o územním plánování mořských oblastí, který v této pobřežní oblasti stále probíhá. Složitost administrativních postupů nezbytných k získání licence na moři je však ze strany zemědělců, kteří vlastní malé podniky, vnímána jako silnější překážka než výběr lokality, technická proveditelnost a požadované investice, a bude zásadní řešit realistické kroky k pěstování na moři. Zde prokázaný proces a výsledky jsou relevantní pro další pobřežní a pobřežní lokality po celém světě a lze je přizpůsobit i jiným druhům.