Plemenné a genetické sympozium: Změna klimatu a selektivní šlechtění v akvakultuře

Akvakultura je nejrychleji rostoucím odvětvím produkce potravin a významně přispívá k celosvětovému potravinovému zabezpečení. Na základě Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) se musí produkce akvakultury výrazně zvýšit, aby do roku 2050 uspokojila budoucí celosvětovou poptávku po potravinách z vodních organismů. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a FAO může změna klimatu vést ke globálnímu oteplování, zvyšování hladiny moří, změnám produktivity oceánů, nedostatku sladké vody a častějším extrémním klimatickým jevům. V důsledku toho může změna klimatu ovlivnit akvakulturu v různé míře v závislosti na klimatických pásmech, zeměpisných oblastech, systémech chovu a chovaných druzích. Změna klimatu má dvě hlavní výzvy pro akvakulturu. Za prvé, stávající ryby, přizpůsobené převládajícím podmínkám životního prostředí, nemusí být v budoucích podmínkách optimální. Druhy ryb jsou často poikilotermické, a proto mohou být obzvláště zranitelné vůči změnám teploty. Nízká citlivost na teplotu tak bude pro ryby důležitější než pro hospodářská zvířata a jiné suchozemské druhy. Za druhé, změna klimatu může usnadnit výskyt stávajících a nových patogenů nebo parazitů. Pro řešení výše uvedených výzev jsou určeny tři hlavní adaptační strategie. Zaprvé, obecná „hořlavost“ se stane klíčovým znakem v akvakultuře, kdy budou ryby méně zranitelné vůči současným a novým nákazám a zároveň budou prosperovat v širším rozmezí teplot. Za druhé, k emisím skleníkových plynů přispívají činnosti v oblasti akvakultury, jako je vstupní energie, doprava a produkce krmiv. Výběr účinnosti krmiv a stanovení šlechtitelského cíle, který minimalizuje emise skleníkových plynů, sníží dopady akvakultury na změnu klimatu. V neposlední řadě je velkým problémem omezené přijímání šlechtitelských programů v akvakultuře. To znamená neefektivní využívání zdrojů na krmivo, vodu a půdu. V důsledku toho je uhlíková stopa na kg vyprodukovaných ryb větší, než kdyby byly více využívány ryby z chovných programů. Akvakultura by měla využívat geneticky zdokonalené a robustní organismy, které nepoškozují hnízdní deprese. To bude vyžadovat používání ryb z dobře řízených selektivních šlechtitelských programů s řádnou kontrolou šlechtění a cíli v oblasti šlechtění. Tvůrci politik a chovatelské organizace by měli poskytovat pobídky na podporu selektivních šlechtitelských programů v akvakultuře s cílem zvýšit odolnost ryb, které tolerují změnu klimatu.