Srovnávací environmentální a sociální posouzení životního cyklu pobřežních a akvakulturních vorů vyrobených ve vysoce výkonném betonu (UHPC)

Cílem tohoto dokumentu je porovnat environmentální a sociální dopady tří typů řemínků na chov slávek ve Španělsku. Tyto stavby, tradičně vyrobené ze dřeva, mají krátkou životnost a vzhledem ke svým provozním podmínkám vyžadují častou údržbu, aby byly plně funkční. V roce 2016 vyvinula RDC inovativní řešení s vysoce výkonným betonem (UHPC), které je základem pilotních projektů projektu ReSHEALience financovaného EU (H2020-GA760824). Aby bylo možné kvantifikovat environmentální a sociální dopady alternativních řešení pro akvakulturní člun, byl použit přístup založený na životním cyklu. Pro hodnocení dopadů na životní prostředí byla použita metodika posuzování životního cyklu podle norem ISO 14040 a ISO 14044, zatímco pro hodnocení sociálních dopadů byla použita metodika posuzování sociálního životního cyklu (SLCA) podle pokynů pro SLCA výrobků a metody posuzování sociálních dopadů vypracované společnostmi Ciroth a Franze (2011): pro alternativní řešení byla stanovena stejná funkční jednotka a stejné fáze životního cyklu, které mají být zahrnuty do studie. Na základě výsledků analýzy životního cyklu odvozených od hranice systému popsané v oddíle „Goal and scope“ pro struktury akvakultury slávek jsou největší dopady na životní prostředí v analýze od kolébky k hrobě generovány tradičním Raft s údržbou založenou na pravidelné aplikaci barev; nejnižší dopady na životní prostředí způsobuje tradiční Raft s údržbou založenou na postupném nahrazování poškozených kulatin, zatímco inovativní Raft má střední chování, pokud jde o vytváření dopadů na životní prostředí. Na základě výsledků S-LCA lze konstatovat, že obě řešení mají vysoké dopady; inovativní řešení má nicméně o něco menší dopad než tradiční řešení, která by mohla být snížena, pokud budou přijata určitá preventivní opatření ve společenské politice. Jsou identifikována sociální místa, která mají pomoci snížit celkové sociální dopady. Závěrem lze konstatovat, že z hlediska životního prostředí i ze sociálního hlediska jsou tradiční řešení pro akvakulturu „nejdopadnější“, zejména pokud je údržba založena na aplikaci barev. Používání inovativních betonů umožňuje stavět delší životnost vorů s minimální (nebo žádnou) potřebou údržby. Chování nových společností navíc věnuje větší pozornost sociálním aspektům souvisejícím s jejich činností a má prostor pro zlepšení ve srovnání s tradičními společnostmi.