FAQ

Je-li akvakultura prováděna udržitelným způsobem, může pomoci vyřešit některé z nejnaléhavějších problémů, kterým dnes čelíme.

— Akvakultura dodává rostoucí světové populaci výživné a rozmanité potraviny.

— Akvakultura snižuje potřebu lovit více volně žijících ryb, aby uspokojila rostoucí poptávku po rybách, a přispívá tak k zachování rybích populací.

— Může poskytovat potraviny, které jsou čerstvé a místní. Dodávky potravin blíže spotřebitelům umožňují snížit emise uhlíku v dopravě.

— Akvakultura může produkovat potraviny a krmiva s menším dopadem na klima a životní prostředí než jiné druhy chovu (např. chov skotu na mléko nebo maso). Tím, že budeme spotřebovávat více potravin z akvakultury, můžeme také snížit tlak zemědělství na půdu.

— Činnosti v oblasti akvakultury mohou být zdrojem příjmů a rozvoje pro odlehlé pobřežní a venkovské komunity, kde je k dispozici jen málo alternativ. Některé druhy akvakultury přispívají k zachování ekosystémů a biologické rozmanitosti (např. chov měkkýšů, extenzivní akvakultura v rybnících a mokřadech a chov řas a jiných bezobratlých). Mezi tyto služby patří čištění vody od přebytečných živin a organické hmoty nebo ochrana a obnova ekosystémů a biologické rozmanitosti.

— Před zahájením činnosti akvakulturních hospodářství musí budoucí producenti akvakultury získat povolení od příslušných vnitrostátních orgánů (někdy mohou být za oprávnění odpovědné regionální orgány). Orgány ve svém posouzení kontrolují, zda je navrhované místo vhodné, a pečlivě ověřují možný dopad zařízení na životní prostředí.

— Producenti akvakultury potřebují před tím, než pro hospodářství použijí mořskou nebo sladkou vodu, oprávnění. Při návratu do životního prostředí se stav vodního útvaru nesmí zhoršit.

— Kromě toho musí být zařízení akvakultury registrována nebo schválena hygienickými orgány zabývajícími se zdravím zvířat a jak chovatel, tak tyto orgány mají povinnost provádět dozor nad možnými nákazami.

— Jakmile jsou získána všechna oprávnění, musí producenti akvakultury splnit několik podmínek, aby zajistili, že činnosti akvakultury respektují životní prostředí, lidské zdraví a zdraví zvířat a dobré životní podmínky zvířat.

— Schválené zemědělské podniky musí i nadále sledovat svůj vliv na životní prostředí.

— Za účelem ochrany životního prostředí mohou výrobci používat pouze povolená krmiva, čisticí prostředky a léčivé přípravky.

— Pokud jde o zdraví zvířat, mají zemědělci rovněž povinnost vést několik záznamů, včetně záznamů o tom, kolik zvířat vstupuje do hospodářství a opouští ho a kolik zvířat uhynulo. Musí rovněž zaznamenávat opatření přijatá za účelem prevence a řízení jakéhokoli rizika nákazy. V zájmu ochrany zdraví spotřebitelů musí chovatelé v oblasti akvakultury dodržovat přísná pravidla týkající se hygieny potravin a zdraví zvířat. Mohou používat pouze povolená a kontrolovaná krmiva.

— Používání veterinárních léčivých přípravků vyžaduje lékařský předpis veterinárního lékaře a jsou povoleny pouze registrované veterinární léčivé přípravky, přičemž jsou dodrženy předepsané ochranné lhůty a limity reziduí. Chovatelé musí zaznamenávat všechny veterinární léčivé přípravky, které používají, a uchovávat kopie předpisů.

Kromě toho musí zemědělci zajistit humánní zacházení s hospodářskými zvířaty během celého jejich produkčního cyklu a během porážky a přepravy.

Aby bylo možné zjistit, zda lze projekt akvakultury v určité oblasti provést, musí být provedena studie životaschopnosti oblasti (např. dostupnost jakostní vody, nezasahování do jiných způsobů využití, podmínky pro zřízení akvakulturních lokalit v dané oblasti) a možných druhů, které mají být chovány. Existuje mnoho možných lokalit pro akvakulturu (např. na pevnině, v pobřežních vodách, na moři, v ústí řek, v rybnících, vedle řek). Pro získání licence má každá lokalita odlišné podmínky a studie, které mají být provedeny, jsou odlišné. Příslušné orgány někdy identifikují dříve zkoumané oblasti, v nichž je akvakultura možná a kde je činnost v akvakultuře prioritní, což zrychluje získávání povolení pro hospodářství v dané oblasti.

Ačkoli teoreticky lze pro chov v akvakultuře využívat všechny druhy ryb, pouze několik z nich (přibližně 10) je v současné době důležitou součástí produkce akvakultury v EU. Zejména ty druhy, jejichž biologie je dobře známá a jejichž reprodukce v zajetí je možná, jsou chovány. Zároveň je třeba, aby po těchto druzích existovala tržní poptávka a tržní cena, která umožní, aby produkce byla zisková.

Pro druhy akvakultury v EU existují velmi rozmanité metody produkce, některé z nich jsou tyto (tabulka ekonomických údajů VTHVR pro akvakulturu, 2023):

— Uzavřené prostory, kotce, recirkulační systémy a nádrže pro lososy;

— Nádrže a náhony, recirkulační systémy a rybníky pro pstruhy,

— Kotce, nádrže, rybníky, recirkulační systémy pro mořčáka evropského a mořčáka evropského,

— Vory, polykultura, loginka pro slávky;

— Rybníky, nádrže, závodní cesty, žlázy, polykultura kaprů,

— Na dně, na dlouhou lovnou šňůru, vory a polykulturu ústřic,

— Rybníky, závodní cesty, nádrže pro korýše;

— Na dně, nádržích a náhonech, kotcích, recirkulačních systémech, polykulturách, vorech, dlouhých lovných šňůrách, nádržích pro mořské řasy,

— Bioreaktory s otevřeným nebo uzavřeným systémem pro mikrořasy.

Kromě toho musí být v raných stadiích růstu většina druhů ryb a mořských řas v líhni a odchovu. Semena měkkýšů se produkují v líhních nebo se sbírají z volné přírody.

Stejně jako jakákoli hospodářská činnost má i akvakultura dopad na životní prostředí. To závisí na kvalitě řízení činnosti, vhodnosti umístění a výrobního systému. Při správném řízení může být akvakultura rovněž metodou produkce bílkovin, která má menší uhlíkovou a environmentální stopu než jiné druhy chovu či pěstování. Některé formy akvakultury (např. chov měkkýšů, akvakultura provozovaná v rybnících a mokřadech, pěstování řas a chov dalších bezobratlých živočichů) kromě toho při správném řízení mohou poskytovat mnoho ekosystémových služeb. Mezi tyto služby patří například absorpce přebytečných živin a organických látek z prostředí nebo ochrana a obnova ekosystémů a biologické rozmanitosti.

Právní předpisy EU v oblasti životního prostředí a prováděcí vnitrostátní právní předpisy stanovily regulační rámec pro akvakulturu v EU, který zajišťuje zmírnění dopadu činností akvakultury na životní prostředí (ať už z hlediska uhlíkové stopy, odpadních vod, odpadu nebo jiných dopadů na mořské a sladkovodní ekosystémy) a že činnosti akvakultury významně nepoškozují ekosystémy ani biologickou rozmanitost.

Environmentální výkonnost odvětví akvakultury EU lze nicméně dále zlepšit: i) zajištění plného uplatňování právních předpisů v oblasti životního prostředí a plnění jejich cílů; II) další zmírňování dopadu akvakultury; a iii) podporou akvakultury s menším dopadem na životní prostředí a akvakultury poskytující ekosystémové služby.

Cílem „Strategických zásad pro udržitelnější a konkurenceschopnější akvakulturu v EU na období 2021–2030“ je zlepšit environmentální výkonnost odvětví akvakultury dalším omezením dopadu akvakultury a podporou druhů akvakultury, které jsou pro životní prostředí a klima nejpříznivější, jako je nízkotrafická akvakultura a ekologická akvakultura.

Akvakultura vyžaduje dobrou kvalitu vody, aby se zajistilo optimální zdraví a dobré životní podmínky vodních živočichů a ziskovost vodního hospodářství. Boj proti znečištění vod ze strany členských států EU má proto v souladu s ambicí nulového znečištění stanovenou v Zelené dohodě pro Evropu zvláštní význam pro akvakulturu.

Producenti akvakultury potřebují před tím, než pro hospodářství použijí mořskou nebo sladkou vodu, oprávnění. Při návratu do životního prostředí se stav vodního útvaru nesmí zhoršit. Vypouštění z akvakulturních zařízení EU musí splňovat přísné normy EU pro kvalitu vody a přísné vnitrostátní, regionální a místní předpisy.

Určité formy akvakultury, jako je chov měkkýšů a chov řas a jiných bezobratlých, mohou při vhodném řízení zlepšit kvalitu vody díky absorpci přebytečných živin a organické hmoty z životního prostředí.

Recirkulační akvakulturní systémy (RAS) jsou pozemní zařízení akvakultury, ať už venkovní, nebo vnitřní, která minimalizují spotřebu vody filtrováním, seřizováním a opětovným využíváním vody.

Ve srovnání s tradiční rybní nebo otevřenou vodní akvakulturou umožňuje proces recirkulace vody v systému RAS kontrolovat kultivační podmínky a shromažďovat odpad. Pozemní akvakultura navíc zabraňuje únikům a omezuje vnější přenos nákaz a parazitů. RAS slibuje udržitelnější produkci potravin s nižší spotřebou sladké vody a kratšími přepravními vzdálenostmi, neboť ryby mohou být pěstovány blíže trhům. Kontrolou kultivačních podmínek lze produkci akvakultury v zařízení RAS zřídit téměř kdekoli bez ohledu na místní podmínky. Přesunem produkce na souši může rovněž zmírnit nedostatek dostupného prostoru a hospodářskou soutěž o přístup do mořských oblastí.

Na druhé straně je zařízení RAS obvykle energeticky náročné a nákladné. Investiční náklady jsou vysoké a recirkulační technologie spotřebovává obrovské množství energie a vyžaduje, aby je kontrolovala a řídila kvalifikovaná pracovní síla. Kromě toho technologie i nadále prokazuje svou životaschopnost ve velkokapacitní výrobě, zejména pokud jde o prostředí slané vody.

Krmivo pro ryby ve farmovém chovu musí obsahovat významné množství (35–50 %) vysoce stravitelných bílkovin a vysokou energii prostřednictvím vysoce kvalitních tuků, aby byla zachována jejich aktivita a růst. Suroviny, které jsou k dispozici pro výrobu těchto akvafetů, pocházejí ze tří hlavních zdrojů:

i) vedlejší rostlinné produkty z pšenice, sóji a kukuřice.

II) Rybová moučka a tuk z ryb a mořských korýšů, ačkoli jejich podíl v krmivech klesá.

III) V některých případech také vedlejší produkty z odvětví produkce suchozemských živočichů, které jsou vysoce výživné.

V současné době jsou podporovány udržitelné systémy krmení, které omezují závislost na rybí moučce a rybím oleji z volně žijících populací pro produkci potravin, například podporou používání alternativních bílkovinných složek, jako jsou řasy nebo hmyz, nebo odpadu z jiných odvětví. To se odráží i ve strategických pokynech pro udržitelnější a konkurenceschopnější akvakulturu v EU na období 2021–2030.

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 ze dne 30. května 2018 o ekologické produkci a označování ekologických produktů (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32018R0848) je ekologická produkce celkovým systémem řízení zemědělských podniků a produkce potravin, který kombinuje osvědčené postupy v oblasti životního prostředí a klimatu, vysokou úroveň biologické rozmanitosti, ochranu přírodních zdrojů a uplatňování přísných norem v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a vysokých norem produkce v souladu s poptávkou rostoucího počtu spotřebitelů po produktech vyrobených za použití přírodních látek a procesů. Toto nařízení spolu s některými příslušnými sekundárními akty stanoví podrobná pravidla produkce pro ekologickou akvakulturu, která zahrnují environmentální požadavky, dodržování lhůty pro přechod na ekologickou produkci, požadavky na výživu, dobré životní podmínky zvířat, zdravotní péči a chov s podrobnými maximálními hustotami chovu pro druhy a přísná omezení používání vnějších vstupů, mimo jiné pro veterinární ošetření.

Aby mohly ekologické hospodářské subjekty používat logo EU pro ekologickou produkci a uvádět „ekologický“ na etiketách svých produktů, musí být certifikovány kontrolním subjektem schváleným příslušnými orgány, který potvrdí, že jejich činnost je prováděna v souladu s nařízením EU o ekologické produkci.

Více informací o systému certifikace ekologické produkce EU a jeho prosazování je k dispozici na této internetové stránce Komise:

Ekologické zemědělství (https://agriculture.ec.europa.eu/farming/organic-farming_en). Kromě toho je zde k dispozici dokument s často kladenými otázkami o ustanoveních týkajících se ekologické produkce, včetně kapitoly o ekologické akvakultuře: https://agriculture.ec.europa.eu/system/files/2022-09/organic-rules-faq….