FAQ

Nařízení RADY (ES) č. 708/2007 (https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32007R0708&…) ze dne 11. června 2007 o používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře stanoví rámec pro zajištění ochrany vodního prostředí před riziky spojenými s chovem těchto druhů. Reguluje jejich přemísťování v EU a vztahuje se na všechny vodní druhy a typy produkce a existují zvláštní pravidla pro uzavřená zařízení akvakultury, jakož i výjimky pro druhy uvedené v příloze IV.

Provozovatelé akvakultury musí požádat o povolení vysazení cizího druhu nebo přemístění místně se nevyskytujícího druhu u příslušného správního orgánu v členském státě EU (dále jen „příslušný orgán“). Žadatel musí předložit dokumentaci podle orientačních pokynů uvedených v příloze I. Poradní výbor posoudí, zda žádost obsahuje všechny nezbytné informace, a určí její přípustnost a možná rizika. Výbor poté předá své stanovisko příslušnému orgánu, který rozhodne o vydání nebo zamítnutí povolení v souladu se stanoveným postupem.

Akvaponie je inovativní systém produkce akvakultury, který kombinuje produkci ryb v recirkulačních akvakulturních systémech (RAS) s rostlinnou produkcí hydroponik (technika pěstování rostlin bez půdy) v jednom produkčním systému. Jedná se o udržitelnou a účinnou zemědělskou metodu, která odstraňuje potřebu půdy a chrání vodu.

Výhody této techniky jsou četné:

Může se nacházet ve venkovských oblastech, ale také v městském a poloměstském prostředí, včetně městských budov (např. střechy) a průmyslových areálů (např. nevyužívaných lokalit), což regionům EU dává prvek soběstačnosti při zajišťování pracovních míst pro obyvatele, jakož i čerstvé zeleniny, ryb a ovoce. Toto strategické umístění nejen snižuje náklady na pořízení půdy, ale poskytuje také prostor pro akvakulturu pro produkci ryb blíže k městským oblastem, čímž snižuje náklady na dopravu a snižuje celkovou uhlíkovou stopu produkce.

Jedná se o ekologicky odpovědný uzavřený systém bez použití chemických hnojiv, protože se jedná o soběstačný systém. Voda z nádrží na ryby se recirkuluje přes filtry ke krmení rostlin a poté zpět do nádrží na ryby. Ryby a rostliny rozvíjejí symbiotický vztah, kdy rostliny čistí rybí odpad a ryby dávají rostlinám živiny.

Nevyžaduje používání pesticidů.

Zabraňuje omezením sezónnosti, neboť rostliny a ryby mohou být chovány po celý rok bez ohledu na sezónu a povětrnostní podmínky.

Mezi výzvy spojené s prováděním a rozvojem akvaponiky patří:

Vysoké počáteční náklady: zavedení akvaponického systému může být nákladné vzhledem k potřebě speciálního vybavení, jako jsou nádrže, čerpadla a filtrační systémy, a vzhledem k vysokým energetickým požadavkům.

Technické odborné znalosti: vyžaduje každodenní údržbu a průběžné testování kvality vody pro ryby a rostliny a znalost jak chovu ryb, tak hydroponických systémů. Vyvážení potřeb ryb a rostlin může být složité a vyžaduje průběžné učení a přizpůsobování.

Ne všechny rostliny a ryby v akvaponických systémech prosperují: tato technika není vhodná pro všechny plodiny a lze ji provádět s omezenou odrůdou rostlin a ryb.

Ziskovost v současné době existují problémy s škálovatelností produkce zeleniny ve velkém měřítku za ziskovou cenu.

BFT je inovativní přístup k akvakultuře, který zvyšuje udržitelnost a účinnost produkce podporou mikrobiální komunity ve vodě bohaté na živiny. Tato komunita, známá jako „biofloc“, se skládá z užitečných mikroorganismů, které přeměňují nespotřebované krmivo na výživnou biomasu a slouží jako doplňkový zdroj potravy pro pěstované ryby a krevety. BFT významně zlepšuje kvalitu vody stabilizací škodlivých dusíkatých sloučenin, přispívá k celkovému zdraví a snižuje stres ve vodních organismech. Tento přirozený proces filtrace minimalizuje výskyt chorob. Kromě toho tato technologie zlepšuje tempo růstu a přežití, což vede k vyšším výnosům a ziskovosti zemědělců.

Stále existují značné problémy s rozšiřitelností této technologie, jako jsou:

Technické řízení vyžaduje přesné pochopení mikrobiální ekologie a neustálé monitorování ukazatelů kvality vody, jako je pH, rozpuštěný kyslík a obsah živin.

Dalším významným problémem je riziko vývoje patogenů v důsledku nesprávného řízení systému, což může vést k nerovnováze v mikrobiální komunitě a k propuknutí nákaz.

Kromě toho mohou být počáteční náklady na instalaci spojené se zavedením systému biofloc značné, což může drobné zemědělce odrazovat.

Navzdory svým výhodám se BFT provádí v komerčním měřítku pouze na několika málo místech v Evropě, jako je chov garnáta bílého (Litopenaeus vannamei) v systémech BFT v Kastilii a Leónu ve Španělsku. Pokud jde o výzkum, evropští akademičtí pracovníci z různých zemí, včetně Belgie (Gent University), úspěšně založili chov BFT v izraelských rybnících tilapie.

Nedávný pokrok v systémech BFT se zaměřil na optimalizaci dynamiky mikrobiální komunity s cílem zlepšit přepočítací koeficienty krmiv a výkonnost růstu. Inovace v systémech provzdušňování, monitorování parametrů kvality vody v reálném čase a využívání různých zdrojů uhlíku (jako je melasa nebo škrob) výrazně zvýšily odolnost a produktivitu systémů bioflocu. Kromě toho výzkum přínosů biofloc jako doplňku krmiva pro zdraví prokázal lepší imunitní reakci u kultivovaných druhů, což vedlo k lepší míře růstu a přežití.

Pro maximalizaci přínosů bioflocové technologie v akvakultuře je nezbytné usilovat o standardizaci postupů a vypracování pokynů pro nejlepší řízení. Tato praxe šetrná k životnímu prostředí nabízí cenná použití, jako je krmivo pro vodní živočichy a potenciální náhrada tradičních složek ryb ve výživě korýšů.

Nízkotrofická akvakultura (LTA) se zaměřuje na produkci druhů, které mají nižší úroveň potravní sítě. LTA sestává z nekrmené akvakultury, která zahrnuje potravu filtrů (např. slávky, ústřice a mlži), detritivory (např. okurky mořské), mořské řasy, ale také býložravé ryby (např. kapry). Dlouhodobé dohody jsou v souladu se zásadami udržitelné akvakultury tím, že snižují závislost na omezených zdrojích a minimalizují environmentální stopu.

Přínosy nízkotrofické akvakultury (LTA) jsou:

1. Snížený příkon energie: Dlouhodobé obchody se zaměřují na méně druhů v potravinovém řetězci a vyžadují méně energetických vstupů ve srovnání s chovem masožravých druhů. To vede k účinnějšímu využívání zdrojů.
2. Zlepšené vodní ekosystémy: LTA (konkrétně filtrační potrava a chov mořských řas) mohou absorbovat přebytečný dusík, fosfor a uhlík, a tím zmírnit eutrofizaci a dopady změny klimatu. Postupy spojené s dlouhodobými cestovními cestami mohou navíc zlepšit kvalitu vody (např. chov slávek, ústřic a mlžů) prostřednictvím filtrace a kvality mořského dna (např. mlži a okurky salátové) pohybem chovaných druhů v písku.
3. Diverzifikace: LTA rozšiřuje škálu druhů, které lze pěstovat udržitelným způsobem, což přispívá k diverzifikaci v odvětví akvakultury v EU.
4. Potenciál pro vývoj výrobků s vysokou hodnotou: jak zdůraznil projekt ASTRAL, dlouhodobé cestovní služby mohou poskytovat suroviny pro výrobu potravin, krmiv, kosmetiky, léčivých přípravků, bioplastů a dalších cenných výrobků.

Výzvy spojené s nízkou trojfickou akvakulturou jsou:

1. Poptávka na trhu a přijetí ze strany spotřebitelů: poptávka spotřebitelů po produktech dlouhodobých cestovních služeb (např. mořských řasách) může být v určitých regionech nižší než u jiných druhů1. Pokračuje úsilí např. prostřednictvím akvakulturní kampaně EU a iniciativy EU týkající se řas s cílem zvýšit povědomí o těchto produktech a jejich přijetí.
2. Počet regulačních rámců: regulační rámce upravující dlouhodobé cestovní služby mohou být méně rozvinuté než rámce pro tradiční akvakulturu, což může vytvářet nejistotu pro investory a hospodářské subjekty (viz FAQ on IMTA).
3. Závislost na environmentálních podmínkách: Dlouhodobé cestovní služby, zejména v otevřené vodě, mohou být zranitelné vůči změnám environmentálních podmínek, jako je teplota, slanost a dostupnost živin. Riziko mohou představovat i extrémní povětrnostní jevy.

Je důležité poznamenat, že přínosy a výzvy spojené s dlouhodobými cestovními cestami se mohou lišit v závislosti na chovaném druhu, umístění zemědělského podniku, systému produkce a konkrétních používaných postupech řízení.

Dlouhodobou živočišnou produkci a produkci vícetrofických druhů (např. produkci masožravých druhů) lze kombinovat s cílem potenciálně vytvářet pozitivní přínosy pro životní prostředí, jako je příjem živin a sekvestrace uhlíku. Začlenění dlouhodobých cestovních povolení do produkce vyšších druhů je jednou ze zásad, na nichž je založena integrovaná multitrofická akvakultura (IMTA).

„Strategické pokyny pro udržitelnější a konkurenceschopnější odvětví akvakultury na období 2021–2030“ zdůrazňují význam diverzifikace směrem k druhům s nižšími trofickými úrovněmi.

Cílem iniciativy EU týkající se řas je podpořit odvětví řas v EU, včetně akvakultury mořských řas, a to zlepšením správy, rozvojem mechanismů na podporu podnikání, zvyšováním povědomí o řasách a jejich přijímání v EU a zlepšováním znalostí, výzkumu a údajů o řasách a podporou inovací.

Poradní výbor pro akvakulturu zveřejnil v říjnu 2024 doporučení týkající se tohoto druhu akvakultury, které je k dispozici zde: https://aac-europe.org/en/publication/aac-recommendation-on-promoting-l…

Evropská unie (EU) financovala několik výzkumných projektů souvisejících s dlouhodobými obchodními dohodami s cílem podpořit udržitelnost a konkurenceschopnost akvakultury v regionu. Za zmínku stojí například AquaVitae (https://aquavitaeproject.eu/ ), ASTRAL (https://www.astral-project.eu/) a ULTFARMS (И), neboť rovněž přispívají k rozvoji dlouhodobých a udržitelných postupů v akvakultuře.

ULTFARMS je průkopnický projekt „Mise programu Horizont Evropa pro oceány“ s vizí revoluce systémů LTA. Jeho posláním je optimalizovat výrobu dlouhodobých cestovních služeb v náročných podmínkách na moři a v prostředí s nízkou slaností. Začleněním inovativních inženýrských, technických, ekologických a biologických procesů usiluje ULTFARMS o vytvoření ziskového, udržitelného a ekologicky zdravého výrobního řetězce nízkotrofních druhů (mořských řas a měkkýšů) ve větrných parcích na moři v Severním a Baltském moři.

Přístup EU k používání antimikrobiálních látek u zvířat vychází především z přísných regulačních opatření obsažených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6 ze dne 11. prosince 2018 o veterinárních léčivých přípravcích a také v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/4 ze dne 11. prosince 2018, pokud jde o podávání veterinárních léčivých přípravků konkrétně prostřednictvím medikovaných krmiv. Regulační rámec EU zakazuje používání antibiotik k podpoře růstu nebo zvýšení výnosů. Používání všech antimikrobiálních látek podléhá veterinárnímu předpisu na základě klinického vyšetření nebo jiného řádného posouzení veterinárním lékařem. Některá antimikrobika nemohou být používána u zvířat, neboť jsou vyhrazena k léčbě určitých infekcí u lidí. Preventivní používání antibiotik je povoleno pouze jednotlivým zvířatům, a to ve výjimečných případech a za přesně vymezených okolností. Kromě toho je na úrovni EU zaveden farmakovigilanční systém, který zahrnuje spolupráci mezi členskými státy, Komisí, Evropskou agenturou pro léčivé přípravky a držiteli rozhodnutí o registraci za účelem plnění úkolů souvisejících s bezpečností a účinností registrovaných veterinárních přípravků.

Prodej antimikrobiálních veterinárních léčivých přípravků v EU pro zvířata určená k produkci potravin, včetně vodních živočichů určených k produkci potravin, byl do roku 2022 monitorován na dobrovolném základě. Od roku 2023 je prodej monitorován v rámci nového, právně závazného systému. Tyto údaje se používají ke sledování pokroku při plnění ambiciózního cíle snížit do roku 2030 celkový prodej antimikrobiálních látek pro hospodářská zvířata a akvakulturu v EU o 50 % ve srovnání s rokem 2018 (https://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:ea0f9f73-9ab2-11ea-9…). Od roku 2026 mají členské státy shromažďovat údaje o používání antimikrobiálních látek u ryb podle kategorií (losos obecný, pstruh duhový, mořčák evropský, mořčák evropský). Tyto údaje o používání antimikrobiálních látek by měly být základem pro definování cílených opatření proti antimikrobiální rezistenci (AMR).

„Strategické pokyny pro udržitelnější a konkurenceschopnější akvakulturu v EU na období 2021–2030“ zdůrazňují potřebu snížit závislost na antibiotikech prostřednictvím posílených chovatelských postupů. Tyto postupy, jejichž cílem je podpora dobrých životních podmínek zvířat a prevence nemocí, mají zásadní význam pro zmírnění rizik spojených s používáním antibiotik a pro odstranění zneužívání antibiotik a zároveň jsou v souladu s cíli v oblasti životního prostředí i veřejného zdraví.

V červenci 2022 označila Komise a členské státy antimikrobiální rezistenci (AMR) za jednu ze tří hlavních prioritních zdravotních hrozeb. Byla zveřejněna komplexní zpráva o národních akčních plánech členských států „Jedno zdraví“ proti antimikrobiální rezistenci (https://health.ec.europa.eu/publications/overview-report-member-states-…) (otázka „jedno zdraví“, což znamená, že zahrnuje lidské zdraví, zdraví zvířat, zdraví rostlin a životní prostředí a představuje mnohotvárnou přeshraniční zdravotní hrozbu, kterou nemůže řešit jedno odvětví samostatně nebo pouze jednotlivé země).

Dne 26. dubna 2023 přijala Evropská komise návrh doporučení Rady o posílení opatření EU pro boj proti antimikrobiální rezistenci v rámci přístupu „jedno zdraví“, v němž se členské státy vyzývají, aby přijaly opatření ke zlepšení zdraví a dobrých životních podmínek zvířat určených k produkci potravin, jako jsou ryby ve farmovém chovu, s cílem snížit výskyt a šíření infekčních onemocnění v zemědělství a následně snížit potřebu používání antimikrobiálních látek. A dne 13. června 2023 přijala Rada doporučení o posílení opatření EU pro boj proti antimikrobiální rezistenci pomocí přístupu „jedno zdraví“ (https://health.ec.europa.eu/publications/council-recommendation-steppin…). Cílem doporučení je podpořit uvážlivé používání antimikrobiálních látek stanovením konkrétních cílů v oblasti antimikrobiální rezistence a spotřeby antimikrobiálních látek v oblasti lidského zdraví. Rovněž vyzývají členské státy, aby přijaly opatření ke zlepšení zdraví a dobrých životních podmínek zvířat určených k produkci potravin, jako jsou ryby ve farmovém chovu, s cílem snížit výskyt a šíření infekčních onemocnění v chovu a následně snížit potřebu používání antimikrobiálních látek.

Jak je uvedeno v oddílech 8 a 9 doporučení o posílení opatření EU pro boj proti antimikrobiální rezistenci pomocí přístupu „jedno zdraví“, některé strategie ke snížení závislosti na antibiotikech v akvakultuře jsou: i) přijetí preventivních a kontrolních opatření proti infekčním nemocem; II) přijetí opatření biologické bezpečnosti v rybích hospodářstvích, což je povinností provozovatelů podle článku 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 ze dne 9. března 2016 o nákazách zvířat a o změně a zrušení některých aktů v oblasti zdraví zvířat („právní rámec pro zdraví zvířat“); III) podpora šlechtitelských technik v akvakultuře pro rozvoj kmenů odolných vůči nákazám; IV) podpora používání očkování a alternativ s cílem pomoci předcházet určitým nemocem (očkovací látky nabízejí cílenou imunitu vůči specifickým patogenům; jsou však spojeny s problémy, jako jsou omezení specifická pro jednotlivé druhy.); v) podpora vývoje a používání inovativních doplňkových látek, včetně doplňkových látek ke zlepšení fyziologického stavu zvířat, jako jsou krmiva na bázi hmyzu (tato krmiva jsou bohatá na bílkoviny, chitin a bioaktivní látky (např. kyselina laurová), které mohou zvýšit rozmanitost střevní mikrobioty, zlepšit odolnost vůči chorobám a snížit závislost na rybí moučce), probiotika (probiotika, jako je bacillus a laktobacillus, zvýšit imunitu, růst a toleranci stresu a zároveň potlačovat patogeny), prebiotika (prebiotika, např. fructooligosacharidy (FOS) a mannanoligosacharidy (MOS) selektivně stimulovat prospěšné střevní bakterie, zlepšit absorpci živin a imunitní reakce) a symbiotika (která kombinují probiotika a prebiotika, synergicky zvyšují odolnost vůči chorobám, střevní morfologii a rovnováhu mikrobiomu); VI) zajištění průběžné odborné přípravy týkající se znalostí v oblasti prevence a kontroly infekcí a biologické bezpečnosti všech pracovníků rybích hospodářství (rovněž podle článku 11 nařízení (EU) 2016/429); VII) zajištění řádného nakládání s kaly s cílem předcházet chorobám a jiným patogenům.

Tyto alternativní strategie jsou v souladu s pokyny FAO/WHO a podporují postupy akvakultury šetrné k životnímu prostředí, které posilují zdraví ryb, minimalizují odpad a snižují ekologické škody.

Za účelem posílení regulačního rámce EU provádějí členské státy víceleté národní strategické plány pro akvakulturu (MNSPA), které integrují cíle v oblasti snižování antimikrobiální rezistence, často podporované financováním z Evropského námořního, rybářského a akvakulturního fondu (ENRAF). Tyto plány mají posílit biologickou bezpečnost, podpořit programy očkování a podpořit investice do alternativních terapií.

EU rovněž poskytuje finanční prostředky na projekty související s antimikrobiální rezistencí v odvětví akvakultury (Horizont Evropa a ENRAF). Například Cure4Aqua se zaměřuje na vývoj biologických alternativ k antibiotikům a NeoGiANT, které valorizují vedlejší zemědělské produkty do přirozených antimikrobiálních přípravků.