Integrovaná multitrofická akvakultura v rybnících: jaký přínos pro životní prostředí? Stanovisko LCA

Akvakultura čelí dvojí výzvě, pokud jde o produkci více, aby udržela rostoucí poptávku po produktech z vodních zdrojů a respektovala životní prostředí. Integrovaná multitrofická akvakultura (IMTA) se již několik let věnuje celosvětové pozornosti. IMTA je založena na integrovaném pěstování vodních organismů z různých, avšak vzájemně se doplňujících trofických úrovní. Cílem této studie bylo posoudit environmentální výkonnost systémů rybníků-IMTA na základě experimentů se sladkovodní polykulturou v kamenných rybnících provedených v Rumunsku, Francii a Indonésii, které zkoumaly různé způsoby kombinování ryb a rostlin. V každém experimentu byl systém IMTA porovnáván s konvenčním nebo tradičním systémem země (kapová polykultura v Rumunsku, intenzivní polykultura ve Francii a monokultura gourami v Indonésii). Dopady systémů IMTA na životní prostředí se v jednotlivých případových studiích lišily. V Rumunsku se dopady na životní prostředí v jednotlivých letech rovněž lišily: Systém IMTA měl vyšší dopady než tradiční systém v roce 2016, ale v roce 2017 měl nižší dopad. Ve Francii měl konvenční systém nižší kumulativní poptávku po energii, eutrofizaci a NPPU než polointenzivní a systém IMTA, který měl nejvyšší hodnoty těchto dopadů. Na změnu klimatu má však konvenční systém větší dopad než IMTA a polointenzivní systém. V Indonésii měl systém IMTA menší dopady než tradiční systém. Dopady na životní prostředí odhadované v této studii ilustrují variabilitu reakcí systémů IMTA. Dopady zemědělských systémů závisí na produktivitě systému a na množství vstupů obsažených v systému. Očekává se, že IMTA přinese zlepšení, jako je snížení spotřeby vstupů, jako je krmivo, zvýšení výnosů ryb a/nebo snížení emisí na jednotku hmotnosti vyprodukovaných ryb. V závislosti na postupech může zvýšení počtu druhů nebo jejich organizace prostřednictvím postupů IMTA snížit dopady na životní prostředí, zejména místní dopady, jako je eutrofizace, ve srovnání s klasickými postupy. Produkce a používání rybích krmiv je jednou z hlavních příčin dopadů na životní prostředí. Na základě našich výsledků mohou postupy IMTA zlepšit využívání zdrojů a snížit celkový dopad akvakultury. Jakékoli zvýšení vstupů používaných ke zlepšení recyklace živin musí rovněž zvýšit produktivitu, aby se zajistilo snížení dopadů na jednotku hmotnosti ryb. Některé kategorie dopadu, které by mohly popisovat důsledky systémů IMTA, chybí, zejména ty, které souvisejí s rozmanitostí, zejména s biologickou rozmanitostí.