Srovnávací suchozemské krmivo a využívání půdy ve světě s dominantním postavením v akvakultuře

Jednou z velkých výzev, jimž lidstvo čelí, je snížit tlak na produkci potravin na životní prostředí a zároveň živit stále rostoucí lidskou populaci. Rozsah dopadů produkce potravin na životní prostředí, zejména v souvislosti s využíváním půdy, motivuje k hodnocení environmentálních a zdravotních přínosů přesunu stravy, obvykle z masa na jiné zdroje, včetně mořských plodů. Celkový celosvětový odlov volně žijících mořských plodů se však v posledních dvou desetiletích relativně nezměnil, což naznačuje, že zvýšená poptávka po mořských plodech bude muset být většinou závislá na akvakultuře (tj. vodním hospodářství). Pěstované vodní druhy jsou stále více závislé na krmných vstupech ze zemědělských zdrojů, což vyvolává obavy ohledně dalšího pěstování plodin a využívání půdy jako krmiva. Relativní dopad a potenciál akvakultury však zůstává nejasný. Zde simulujeme, jak různé formy akvakultury přispívají a srovnáváme s využíváním krmiv a půdy při produkci suchozemského masa a jak by se mohly do poloviny století změnit prostorové vzorce, pokud se strava přesouvá na pěstovanější mořské plody a méně masa. Na základě údajů o vodním a suchozemském prostředí na úrovni jednotlivých zemí ukazujeme, že akvakultura vyžaduje méně krmných plodin a půdy, i když do roku 2050 pochází více než třetina produkce bílkovin z akvakultury. Výhody pro výživu a půdu jsou však prostorově heterogenní a jsou způsobeny rozdílnými modely produkce, obchodu a skladby krmiv. Naše studie v konečném důsledku zdůrazňuje budoucí potenciál a nejistotu, pokud jde o zohlednění akvakultury v portfoliu řešení udržitelnosti kolem jednoho z největších antropogenních dopadů na planetu.