Kapacita ekosystémových služeb je vyšší v oblastech s více typy označení

Zavedení koncepce ekosystémové služby (ES) do praxe by mohlo být náročným úkolem, neboť musí zohledňovat předchozí „tradiční“ politiky a přístupy, které posuzovaly přírodu a biologickou rozmanitost odlišně. Mimo jiné směrnice o stanovištích (92/43/ES) a směrnice o ptácích (79/409/ES), rámcová směrnice o vodě (2000/60/ES) a směrnice o hluku (2002/49/ES) vedly k hodnocení/označení oblastí v Evropě s různými kritérii. V této studii bylo naším cílem pochopit, jak kapacita ES v určité oblasti souvisí s jejím určením a zda mají oblasti s více označeními vyšší kapacitu pro poskytování ES.
V Řecku jsme vybrali čtyři povodí s celou řadou charakteristik, které pokrývají více než 25 % území státu. Uvnitř povodí, která jsme posuzovali, kapacitu ES (podle metodiky Burkharda et al. 2009) oblastí, které byly vyhlášeny jako lokality sítě Natura 2000, Květinové oblasti a mokřady nebo vodní útvary a nalezly oblasti s vícenásobnými označeními. Společnost GLM analyzovala údaje, aby odhalila rozdíly, pokud jde o kapacitu ES mezi různými typy oblastí. Zkoumali jsme také synergie a kompromisy v rámci dohod o partnerství a spolupráci mezi různými druhy ES a testovali jsme korelace mezi krajinnými vlastnostmi, jako je nadmořská výška, aspekt a sklon a potenciál ES.
Z našich výsledků vyplývá, že oblasti s různými typy nebo více označeními mají při poskytování ES odlišnou kapacitu. Oblasti jednoho typu označení (chráněné nebo jakostní oblasti) měly ve většině ES obecně střední bodové hodnocení, ale skóre bylo vyšší ve srovnání s oblastmi bez označení, které vykazovaly větší kapacitu v oblasti poskytování služeb. Pokud jde o chráněné oblasti a pěstitelské oblasti, měly tyto oblasti obecně lepší výsledky. Oblasti, které spojily oba typy označení (chráněné a pěstitelské oblasti), vykazovaly nejvyšší kapacitu ve 13 z 29 ES, které byly většinou spojeny s přírodními a lesními ekosystémy. Zjistili jsme významné synergie mezi většinou regulačních, podpůrných a kulturních evropských škol, které pak představují kompromisy s dodavatelskými službami. Jednotlivé ES jsou prostorově propojeny a vykazují silnou korelaci s krajinnými vlastnostmi, jako je nadmořská výška a sklon. 
Navrhujeme, aby status oblasti mohl být použit jako alternativní nástroj politiky v oblasti životního prostředí s uvedením kapacity pro poskytování ES. Vícenásobná označení oblastí lze použít jako zástupné údaje pro umístění ES „hotspotů“. Toto začlenění „tradičního“ hodnocení a označení a „novější“ koncepce ES představuje časově a nákladově efektivní způsob, jakým by zúčastněné strany a tvůrci politik mohli začít dodržovat nové normy a požadavky na ochranu přírody a environmentální řízení.